Vedoucí

Kdo jsi, když zrovna nejsi na táboře?

V civilu dělám CEO vlastní firmy. Mimo práci mě najdeš hlavně tam, kde se něco hýbe – jsem pilot (letadlo i paragliding, teď si dodělávám seskoky padákem) a kapitán na moři i na řekách.

Jak ses dostal na Expedici a proč se vracíš?

Úplně jednoduše: kdysi dávno jsme si to s Kubou spolu založili. A protože to baví mě i všechny ostatní, jezdím pořád a doufám, že ještě sakra dlouho budu.

Co je pro tebe důležité při práci s dětmi?

Být maximálně autentický. Děti mají neomylný radar a okamžitě poznají, když si na něco hraješ. Žádné přetvařování — na rovinu a za jednoho parťáka.

Co by o tobě řekli ostatní vedoucí?

Že nikdy nejezdím na čas a většinou mám zpoždění. Ale zase pak o to víc věcí stihnu ve vzduchu nebo na vodě!

Co bys poradil dítěti, které jede na Expedici poprvé?

Vezmi si pořádný nepromok. Na vodě je nejhorší mít mokré věci – ať už se cvakneš, nebo tě chytne déšť. Sušit u ohně je romantika, ale v suchu je to lepší!

Kdo jsi, když zrovna nejsi na táboře?

Jsem člověk, který se věnuje IT infrastruktuře. Mám za sebou kurz „Specialista manažerem“, jehož cílem je poznat skupinu dospělých lidí a umět ji vést.

Jak ses dostal na Expedici a proč se vracíš?

K Expedici jsem se dostal v 15 letech, když jsem na tenhle tábor jel poprvé. Od té doby se vracím. Nejdřív jako dítě, pak jako praktikant a teď jako vedoucí.

Co je pro tebe důležité při práci s dětmi?

Každý rok je to jiná skupina a ta potřebuje jiný přístup. Baví mě skupinu poznat, zjistit, co potřebuje, a pak jí to dát. Nejlepší je, když pak samy děti řeknou, že se jim v něčem vyšlo vstříc a že si toho všimly.

Co by o tobě řekli ostatní vedoucí?

Nejspíš „důkladnost“, „spolehnutí“ a „humor“. A taky že i v nepříjemné situaci působím klidně a vyřeším, co je potřeba.

Co bys poradil dítěti, které jede na Expedici poprvé?

Pojď to zkusit. Poznáš nové kamarády, skvělé vedoucí a zážitek, který jinde nedostaneš. Sjel/a jsi někdy sám/sama jez na kajaku? Ne? S námi to zažiješ.

Kdo jsi když zrovna nejsi na táboře?

Vystudovala jsem magisterské studium cestovního ruchu na Vysoké škole ekonomické v Praze a managementu tělesné výchovy a sport na Univerzitě Karlově. Oba své studijní obory denně využívám jak v práci, tak ve volném čase. Pracuju v kongresové agentuře, kde pořádáme kongresy pro účastníky z celého světa v různých destinacích. Kromě toho více jak 10 let působím v oddílu jiu-jitsu jako trenér dětí, hlavní vedoucí dětského soustředění a organizátor dalších dětských akcí. V červenci 2026 jsem úspěšně složila zkoušky na 3. dan (černý pás), jsem certifikovaný instruktor bojových sportů a vodní turistiky, mám pedagogické minimum a celou řadu dalších kurzů určených pro práci s dětmi.

Jak ses dostala na Expedici a proč se vracíš?

Když jsme tenkrát, 15. července 2012, jeli s bráchou poprvé na tábor, byla jsem naštvaná, že tam musím a nikam se mi nechtělo. Mamka s radostí vypráví, že jsem dokonce odmítla zamávat, když jsem stála ve vlaku (protože proč kupovat místenky, když se můžeme nacpat do chodby) a čekala na jeho rozjezd (já si pamatuju, že jsem mávala, takže mamka kecá). Po úmorné 6hodinové cestě (České dráhy a tradiční výluka nám zpříjemnili cestu) jsme dojeli k tábořišti U Tří Veverek a v tu chvíli se začala psát nová kapitola mého života. Od první minuty nás s bráchou TTTF pohltilo tak, že po návratu domů jsme nadšeně hlásili, že další rok jedeme na oba turnusy. Od roku 2014 jezdím jako vedoucí a v roce 2018 mě povýšili do hodnosti kapitánky. Vracím se, protože nejsme parta přátel, jsme rodina a každý turnus je jedinečný a poskytne nám řadu nezapomenutelných zážitků.

Co je pro tebe důležitý při práci s dětma?

Přistupuju k dětem individuálně – vždy dávkuju informace a instrukce, tak aby dítě pochopilo, co a jak má dělat. Baví mě jim předávat své znalosti a zkušenosti a vidět, jak rostou, nejen fyzicky, ale i osobnostně. I ve své trenérské praxi kladu u dětí důraz na rovnováhu mezi sebevědomím, pokorou a respektem k ostatním. Za svůj úspěch považuji to, když si děti odnášejí pozitivní vztah k táboru (nebo ke sportu), když se s radostí vracejí na oddílové akce a časem se přesunou na druhou stranu barikády, aby své zkušenosti předávali další generaci. A odměnou pro mě je vidět na dětech ten můj rukopis nebo když mi ony sami či jejich rodiče řeknou, že jsem pro ně byla vzorem a inspirací.

Co by o tobě řekli ostatní vedoucí?

To záleží, koho se zeptáte. Už jsem slyšela „já selhal, ona vychovala další drbnu“ nebo „ježiš, ta ženská do toho zase kecá“, ale i to, že jsem otevřená, upřímná, empatická, zodpovědná, spolehlivá, poradím si v krizových situacích a je jednoduché se mi svěřit. Dále „jsem rád, že jsem nikdy nebyl důvodem tvého hněvu“ nebo „posílám k tobě děti, kterým se stýská, protože to s nimi umíš“, ale taky to, že mám organizační talent a umím spojit lidi (a jejich umění), které mám kolem sebe, aby vzniklo něco krásného.

Co bys poradila dítěti, co jede na Expedici poprvé?

Užij si to a neboj se za vedoucími s čímkoliv přijít, ať už se jedná o vtip nebo problém.